Zlost & odpuštění - ohlédnutí za panelovými rozhovory

 

Třetí lednový víkend 2018 se konal jedinečný seminář nebo spíše setkání, které s Vevou pořádáme pouze jednou do roka. Panelové rozhovory, aneb jak často říkáme „způsob, jak zažít enneagram naživo“. V sále plném lidí sedí v popředí zástupci jednotlivých enneagramových strategií a společně s lektorkou mluví o tom, jak svůj typ, svoji strategii vlastně znají a žijí.

Tentokrát o tom, jak u sebe znají a prožívají ZLOST. Jak snadné nebo obtížné je ODPUSTIT. A jde to vůbec?

Tušili jsme, že se vydáváme spolu s ostatními na tenký led. Téma zlosti a odpuštění patří mezi mnohá tabu, o kterých se nemluví. Obecně máme tendenci předstírat, že zlostní nejsme, protože „zlostné lidi nemá nikdo rád“. Ale přece jen někde uvnitř sebe víme, jak nás druzí dokážou naštvat a jak jsou některé situace hraniční, když už máme pocit, že přes ně nejede vlak a odpustit prostě nemůžeme.
Je až neuvěřitelné, jak podobná témata zaznívala na jednotlivých panelech. A přece je každý enneatyp řeší jinak:

  1. Jedničky mluvily o tom, jak blízko ke zlosti mají, a přesto se jí ze všech sil snaží před ostatními ukrývat. Jestliže už to doopravdy nejde, přichází výbuch. Pod zlostí se totiž často objevuje závist. Závist toho, že druzí si to mohou dovolit, zatímco Jedničky se tolik kontrolují a ovládají. Odpustit je hodně těžké, ale když už někomu tuto vzácnou příležitost poskytnou, dají si velmi záležet na tom, aby druhý pochopil, jaké chyby se dopustil a mohl se zlepšit.

  2. Panel Dvojek nepřinesl tolik nové a cenné informace, jako živou prezentaci toho, jak těžkým tématem pro ně zlost je. Respektive, jak je jejich strategie přístupu „k lidem“ daleko silnější než síla vědomí a proto se při tématu zlosti všem Dvojkám na panelu automaticky zapnul onen automat tvrdící, že zlost nikdy nemají. Dvojky mluvily o tom, jak se snaží všem vyjít vstříc, pochopit je, zhodnotit jiný úhel pohledu a pak odpustit. Nicméně, jak trefně poznamenal jiný účastník: „Za světový mír jsme někteří schopni popřít i sami sebe.“

  3. Zlost u Trojek patří k jedné z lehce dosažitelných nebo spíše pocítitelných emocí. Trojky popisovaly, jak důležitou roli hraje to, jak druhého člověka potřebují a jak moc jim na něm záleží. Pro ty, kdo mezi do okruhu vztahových priorit u Trojek nepatří, zažijí zlost poměrně intenzivního charakteru a pro Trojky je velmi jednoduché se od nich tzv. “odstřihnout“. Nicméně u Trojek zazněla v jeden moment zajímavá myšlenka, že někdy je otázkou života a smrti se na někoho, koho mají rády, zlobit, a proto (ač to jde velmi těžce) je velmi uvolňující druhému odpustit.

  4. Panel Čtyřek zahajoval druhý den a hned po ránu jsme se vydali do hluboké tůně lidských vztahů. Ukázalo se, jak silná závislost na názorech druhých o nich samotných hraje u Čtyřek velikou roli. I když Čtyřka druhému zlostně ukazuje, jak ho ve svém životě již nepotřebuje, toto opuštění jí vnitřně velmi ničí. Čtyřky mluvily o tom, jak neodpouštějí, nicméně velkým překvapením byl objev schématu, že je to právě proto, aby vztah nikdy neskončil a Čtyřky ho tak neustále mohly držet alespoň ve svých myšlenkách (možná srdcích.)

  5. Na panelu Pětek usedl jediný statečný mladý muž a navzdory svému nižšímu věku nám nabídl celkem srozumitelným pohled do nitra Pětkové hlavy. Mluvilo se o tom, jakou roli hraje pomsta, když se Pětka už doopravdy rozzlobí a k odpuštění potřebuje dostatečně zhodnotit, co se kolem děje. Stěžejní ale byla spíše zlost, kterou Pětka projevuje zvláště v případech, pokud si je jistá, že má pravdu nebo při nejmenším ví, že ostatní ji nemají.

  6. Šestky mluvily velmi barvitě o své „šestkové pomstě“. Jak je pro ně někdy obtížné zahodit tzv. fa-zónu hodného kluka/hodné holky, protože by se tak moc chtěly rozzlobit. To, co bylo na panelu Šestek hodně zásadní, bylo osvětlení schématu, kdy už na začátku vztahu Šestka druhého ve svých očích povýší a sama sebe poníží, takže pokud přijde naštvání/zlost, dovolí si jen velmi málo ukázat svoji emoci navenek. Spíše se okamžitě začíná zlobit sama na sebe. Odpustit je pro Šestky velmi těžké, protože se primárně zlobí samy na sebe, protože druhému dovolily, aby jim ze své povýšené pozice ublížil.

  7. Závěr celého víkendu patřil Sedmičkám, které ukázaly svou často zakrývanou smutnou tvář. Popisovaly, že jakmile přichází cokoliv nepříjemného, zlostného, začínají plakat, neboť je pro ně situace natolik nebezpečná a citlivá, protože se dotýká zranění z dětství. Zlostné bývají Sedmičky zvláště v momentech, kdy nemají situaci po kontrolou a neví, jak dopadne, kdy už konečně skončí, zejména pokud je pro ně nezajímavá nebo nepříjemná.

  8. U Osmiček se téma zlosti nabízí velmi krystalicky. Nicméně se ukázalo, že pokud jde opravdu do tuhého, Osmičky se raději stahují do ústraní. Touha po pomstě u Osmiček přichází automaticky s pocitem křivdy a zlosti, ale téměř nikdy jí nedotáhnou do konce. Zvláště pak u těch, na kterých jim doopravdy záleží. V tu chvíli Osmičky odkládají svoji zbraň zastrašování a síly a ukazují, jak naopak citlivé až slabší jsou.

  9. Devítkami jsme celý víkend začínali a kupodivu byl panel velmi bohatý na bdělé Devítky. Často se mluvilo o tom, jak na Devítkách není žádná zlost znát, protože ji neustále odkládají do emočního mrazáku. Nicméně ani ten není nafukovací, a proto když už jednou praskne, tak se dějí věci. Odpuštění je pro Devítky velmi těžké, protože zažívají velký a dlouhodobý pocit křivdy ze situací, které samy dokázaly vytvořit právě tím, že nikdy nedaly nic najevo.

Psát bych mohla do nekonečna. Jsem ještě plná dojmů a překvapení, které mi celý víkend přinesl. Ono to takhle zní všechno velmi jednoduše. Opak byl pravdou. Na každém panelu jsme totiž mluvili o tříkrokovém procesu, kdy je potřeba si uvědomit:

  1. Kdy mě něco zlobí/vadí/vytáčí na druhém…

  2. Jak často tu stejnou věc dělám já druhým, protože je to „moje“

  3. A jak často dělám tu stejnou věc sám sobě…

Ve výsledku se totiž ukázalo, že se nezlobíme na druhé, nýbrž sami na sebe. A pokud, už se stalo někdy něco tak závažného, že jsme druhého odsoudili k tomu, že mu nechceme odpustit, protože… pak je dle stejného procesu nejtěžší odpustit sám sobě za to, že:

Mnohokrát také během rozhovorů zaznělo, jak odpuštění není problém, protože už je nám to jedno, zapomněli jsme, přešli jsme, odnesl to čas. Neodpustím si to a opět zopakuji – to odpuštění není. Jak prohlásila jedna slovenská spisovatelka:

„Když někomu odpouštíte, neomlouváte tím jeho chování. Vaším odpuštěním pouze zabráníte, aby jeho chování zničilo vaše srdce.“
 

Myslím, že se k tématu zlosti a odpuštění ještě budeme na seminářích vracet. Je totiž o čem mluvit. Já sama jsem zaznamenala i velkou potřebu o věcech ještě diskutovat, když jsme si o přestávkách rychle sdělovali naše pocity a úžasy. Nicméně v tuto chvíli zatím jen Děkuji.

Děkuji, že jsem tam s vámi mohla být a poprvé stát na druhé straně a provádět všechny tímto tématem.
Děkuji, že jste byli odvážní a otevření novým pohledům.
Děkuji, že jste byli citliví a ohleduplní. Především k sobě, a pokud to již po prvním dnu bylo „moc“, tak jste nešli sami přes sebe.
Děkuji, že hledáte a ptáte se. Byl to neuvěřitelný víkend!
Děkuji Evě za podporu a přátelství.

Vaše Klára


Autor:Klára Moravuszová
Médium:Facebook
Rok:2018