Koho vlastně zachraňujeme?

Včera jsem měla večerní povídání s kamarádkou, která se mi svěřila, že už má po krk zachraňování. Vyhledává nevědomě slabší partnery, aby za její dopomoci mohli vedle ní růst. Je vlastně pro ně jakousi příjemnější verzí maminky. Jenže jak to s dětmi bývá, když dostatečně zesílí, dospějí a vyrostou, je na čase opustit maminku. A jí zbudou jen oči pro pláč. "Tolik energie jsem do toho vztahu věnovala, tolik času, tolik lásky, tolik...tolik..."
Kdo nakonec potřebuje zachránit?

A nemusí to tak být nutně jen v partnerských vztazích. Děje se tomu tak v rodinách, v pracovním prostředí nebo prostě jen tak. Tuto tendenci má mnoho lidí. Včetně mě. Jenže co se za tím ukrývá?
Ono to totiž není jen tak. Kdyby nebylo zisku, nebylo by záchrany. Zcela upřímně nabídnutou rukou záchrany nedáváme každému. Jdeme do záchrany s OČEKÁVÁNÍM, co přijde potom. Poděkování, ocenění, láska, vztah, nebo třeba jen dobrý pocit, že "jsem to zase dokázal/a" nebo že nejsem sám/sama. No a pak přichází ta druhá část legrace, když zmíněné očekávání nepřichází. Jsou na řadě výčitky, nároky, stěžování si, zlost...
Mnohdy pak přicházíme přesně o všechny ty domnělé zisky, kvůli kterým jsme to (možná nevědomky) dělali. Jenže jak z toho ven?
Víte jaký je rozdíl mezi nabídnutím pomoci a záchrany? Existuje totiž velmi tenká hranice mezi tím, kdy jen nabízíme možnost. Možnost pomoci. A tím, kdy se současně už vrháme kupředu, vytváříme aktivitu a máme často pocit, že jen naše pomoc může druhému pomoci.
No a ještě jde podle mě o jednu věc. V momentě, kdy jsme v pozici laskavého záchranáře, tak získáváme moc a hodnotu nad tím, koho jdeme zachraňovat nebo co jdeme zachraňovat. A doslova ho zachraňujeme nebo "taháme" ze dna nahoru. K nám nahoru.
Zatímco u nabízené pomoci stojíme s nataženou rukou, sobě si rovni, a říkáme:

"Chceš pomoct? Rád/a. Stojím tady, když budeš potřebovat. A když nebudeš, nevadí. Pořád tady stojím."

A teď mám zprávu pro všechny, kdo se v těchto řádkách poznali. Včetně mé kamarádky a včetně mě. Prosím vás, zachraňujte, pomáhejte. Je to vaše kvalita. Jen...
NAJDĚTE SVOJI HRANICI, KDY UŽ VÍTE, ŽE BERETE Z VLASTNÍCH ZDROJŮ.
Zeptejte se sami sebe "proč?" Co tím získáte? Co očekáváte, že přijde potom?
Záchrana totiž nevytváří závazek.
Já se to nyní také učím a ještě hodně dlouho budu muset učit.


Autor:Klára Moravuszová
Médium:Facebook
Rok:2018