Sociální omyl

 

Do třetice všeho nejlepšího, říká se. Uvidíme, jestli to platí i v případě tří instinktivních podtypů. Na řadě je, po omylu vztahovém a sebezáchovném z předchozích článků, omyl sociální. Nemohu říci, že jsem si ho nechávala na konec, spíše musel uzrát, protože jsem ho několikrát začala psát a pokaždé smazala. Snad se tedy čekání vyplatilo :)
 

Instinkty podle pojetí lektora a kouče Maria Sikory

Máme mnoho instinktů, což jsou vrozené řetězce chování, které nám mají pomoci přežít. Velmi důležité místo mezi nimi mají tři instinkty – sebezáchovný, vztahový a sociální.

Sebe-záchovný instinkt
Prvním a základním instinktem je „přežít“. Díky čemu člověk přežije? Díky tomu, že stará o zásoby, zdroje (peníze, jídlo, pití, pohodlí, telefon, informace, aby se člověk mohl připravit atd.). To vše a mnohé další na nazýváme sebezáchovou. Mario Sikora používá také pojem záchova.

Vztahový – vysílající instinkt
Druhý instinkt v řadě říká „rozmnožit se“. Díky čemu se člověk rozmnoží? Díky tomu, že si zajistí pozornost ?. Pozornost se dá přitáhnout tím, jak člověk vypadá, co říká a jak se chová. Nejde jen o pozornost, ale člověk chce „zanechat stopu“. Tady je trochu ošemetná situace kolem pojmenování, protože se tomuto instinktu dosud říkalo sexuální/vztahový. Mario Sikora ho ale pojmenovává jako „transmitting“ což se dá přeložit jako „vysílající“.

Sociální - navigující instinkt
Sociální instinkt říká, že je potřeba někam patřit, být součástí většího celku (zase ne moc velkého). Jak dosáhnete toho, že budete součástí větší či menší skupiny, toho, aby vás lidé přijali? Děje se to skrze pozorování vztahů v okolí, získávání informací o lidech i jejich vztazích a postupným začleňováním se. S ohledem na uvedenou taktiku označuje Mario Sikora sociální instinkt jako navigující. Je to podobné, jako když loď proplouvá mezi skalami a chce někde přistát. Kapitán lodi se dobře rozhlíží, získává maximum informací, aby věděl, kde a jak lze přistát = navázat a vytvořit vztah.

 

Kde je omyl?

 
Mariovy vzorce říkají, že jsme-li na prvním místě sociální, pak, pokud mě skupina, lidé zklamali, nepřijali, nedostali jsme pozornost, se jako druhý v pořadí aktivuje vztahový/vysílající instinkt. To je něco, čemu bych řekla, že lidé sociálního instinktu rozumějí. Běžně to mají tak, že nemusí být středem pozornosti. Mohou, ale nemusí. Ovšem jestliže věci nejdou podle jejich představ, naopak se prosazují víc.
Hezky je to vidět na obrázcích. Šipky znázorňují přijímání/vysílání ode mě směrem k ostatním.
 
                                          Sociální                                                                                Vztahový/ Vysílající 
                                          
 

Takhle by to šlo a funguje to docela dobře.
Ale co sebezáchova? Dle Maria Sikory je sebezáchova oblastí, která je pro sociální nejobtížněji zvládnutá.

Sociální tvrdí, že sebezáchova není problém, protože „to vždycky nějak udělají, zařídí.“
Baví mě i výroky typu: „Žiji a normálně funguji, takže to znamená, že to nějak dělám.“  Nebo“ „To já vůbec neřeším.
Víte, jak to sociální často dělají? Ve firemním světě je pro to skvělé slovo: outsourcing. Znamená to, že to někdo dělá za vás.  Sociální najdou někoho, kdo to, co dělá a zařizuje, bude dělat i pro ně. Je to vlastně trochu jiné využití toho, v čem jsou skvělí, a to v propojování lidí. V tomto případě jen najdou někoho, kdo se může postarat, zařídit jejich sebezáchovné potřeby, témata a nechají to na něm.


Vidíte, v čem je problém?
Od sociálních vzápětí uslyšíte komentář: „A co je na tom špatně? Vždyť to funguje. O vše je postaráno. Přece nemusím a nemůžu všechno dělat sám/sama!“
To sice ano, ale…!!!! Sociální v tento okamžik často předávají zodpovědnost druhým lidem. Předávají jim zodpovědnost za svoje přežití (sebezáchova). Je to podobné, jako když vám poradce řekne, jaké máte možnosti, a nabídne vám, co pro vás může udělat. Ale rozhodnout se a nést následky musíte vy sami. Tím, že vám někdo poradí, či pomůže, se daný úkol nestává jeho zodpovědností. Sociální v tomto případě (sebezáchovných témat) nejsou držiteli zodpovědnosti a mají tendenci se na druhé lidi zlobit, pokud zodpovědnost za jejich sebezáchovu nepřijímají, či nenaplňují. Je to vlastně závislost. Sociální se stávají závislými a také vytvářejí svou závislost na druhých lidech v otázkách své vlastní sebezáchovy.

Omylem tedy je považovat za řešení vlastních sebezáchovných problémů nalezení někoho, kdo se pro mě bude o moje potřeby starat, nebo to neřešit vůbec. V prvním případě vzniká závislost a nedorozumění a ve druhém závislost a nespolehlivost.
Vnitřní podporu tohoto omylu mají sociální v tvrzení, že pokud tam není nikdo, kdo by to zařídil, tak oni se o to postarají. To je sice pravda, ale vaše zodpovědnost to nepřestává být jen proto, že je tam někdo jiný, kdo vám s tím pomůže!

Mějme na paměti heslo, které říkáme dětem. Můžeš požádat o pomoc, ale je to tvůj úkol a tvoje odpovědnost.

Ještě jedná zábavná
Víte, jak si sociální představuje péči o zásoby, třeba i jídla? Nakoupí toho hodně, ale často bez většího rozmyslu co už doma je, kolik toho doma je, kolik je reálné, že se opravdu spotřebuje atd. Protože sebezáchova je o monitorování zdrojů. Tedy, že vím, kolik, čeho a kde mám. A ne, že to vyřeším jedním velkým nákupem. Což je jen příklad…
Než všichni (asi především sociální) zvednete ruku a začnete říkat, že to není pravda, tak mi dovolte malé upozornění. Jste skvělí (myslím vás sociální) a máte zodpovědnost, pokud se jedná o témata a situace, jako dát lidi dohromady, někoho oslovit, zařídit schůzku či rodinnou oslavu, zorganizovat přátele atd. To, co vám nejde je trvalá systematická péče a starost o zdroje (peníze, jídlo, pití, pohodlí, telefon, informace, aby se člověk mohl připravit atd.)

Co s tím? Osobní dovětek
Já, jako sebezáchova, se na vás sociální v tyto okamžiky dívám a nemůžu uvěřit…. A pak mě to někdy strašně zlobí, protože mám pocit, že zodpovědnost je na mě a vy vypadáte, že vás to vůbec nezajímá. Je to o úhlu pohledu. Jako sebezáchova jsem závislá na kontrole zdrojů. Každý máme to svoje. Jen mě nepřestává fascinovat, kolik nedorozumění vzniká na základě jiných instinktivních potřeb. Až mám někdy pocit, že je zázrak, že se spolu domluvíme :)
 
 
Autor:Michaela Velechovská
Médium:Facebook
Rok:2017