Úplně normální


Do rodiny nám před čtyřmi lety přibyl pes. Bernský salašnický pes s rodokmenem jménem Abby. Celá rodina se kolem ní neustále točila s výkřiky a větami jako: „Ty jsi tak krásná Abbynko“, „ Podívej, jak běží!“, „Abbynko ty jsi tááák chytrá a šikovná“ a mnoho, mnoho podobných. Byl u nás na návštěvě můj kamarád a stal se svědkem tohohle rozplývání se.

Když jsme pak v klidu seděli nad kávou a daleko od psů, podíval se na mě a řekl mi: “Neber to špatně, ale Abbyna je úplně normální berňák“. Měl ve tváři zcela nechápavý výraz, který se jen prohloubil, protože jsem propukla v šílený záchvat smíchu: „Normální berňák hahhaha, normální berňák hahahaha“. Nechápal…

Samozřejmě, že nechápal. On ji nemiloval, a proto mu přišla jako úúúúplně normální berňák. Krásně je to napsané v Malém princi. Malý princ miluje růži a myslí si o ní, že je jedinečná. Jednoho dne přijde do zahrady, kde je takových růží, jako je ta jeho, spousta. Takže by se mohlo zdát, že je to jen další, normální růže. Malý princ si uvědomí, že jeho růže je jedinečná, protože on ji má rád. A stejné je to s berňákem, pudlem nebo labradorem. A tudíž také s lidmi….

Už jen to, že druhého milujeme, ho činí speciálním, výjimečným. Bez lásky se bude vždycky rozhlížet kolem sebe, jestli je někdo krásnější, chytřejší, schopnější, jestli se víc stará atd.

A teď to důležité. Láska a výjimečnost není „kvalita“ toho druhého, ale naše vlastní. Naše schopnost cítit lásku a nechat si zabarvit čas strávený společně. Tak, jako růže byla jen růží, ale pro malého prince byla nezaměnitelná. Tak, jako berňák je jen berňák, ale pro nás je to Nej berňák na celém světě.

Láska je věc, kterou můžete cítit bez toho, aby u toho někdo byl, někdo vám ji přinášel. Jsou to okamžiky, kdy na cestě do práce voní lípy a hned vedle je jasmín v květu. Můžete to minout, vždyť je to jen cesta do práce a úplně obyčejná lípa či běžný jasmín. Není na nich nic výjimečného :). Riskuji, že budu znít jako pomatenec, ale což, já to tak cítím. Právě to jsou okamžiky, kdy cítím lásku k životu, k cestě do práce, ke krásnému východu slunce.


Myslím si, že lidé, kteří se dívají na normální berňáky a normální cesty do práce, jsou v mnohém velmi ochuzení. Minimálně při pohledu do očí onoho kamaráda jsem si to uvědomila a proto je tahle příhoda něčím, co lidem vyprávím a čemu se v kruhu rodiny už mnoho let smějeme…
Otázka pro vás: K čemu, co jiní možná považují za normální, cítíte lásku vy?

Mimochodem tohle nemusíte hledat. Stačí se nedívat jinam a dívat se srdcem.
 
Jak říkal malý princ „Opravdu důležité věci zůstávají očím skryté“. 

Autor:Michaela Velechvská
Médium:Faceboook
Rok:2017