Jste lepší, než si myslíte!

V jednom vtipném postu na internetu bylo:
„Kéž bych byla dnes tak tlustá, jak tlustá jsem tehdy byla.“
Mysl s námi hraje různé hry.

Nutno říct, že se náš mozek vyvíjel pro to, aby byl rychlý (ochrana před nebezpečím), a nikoliv přesný.
Mnoho let jsem jako lektor, kouč svědkem stejného jevu.
Lidé zapomínají, neuvědomují si, jak moc se posunuli a změnili.
Ne v horizontu let, ale měsíců, kdy je mám tu čest a výsadu potkávat a spolupracovat s nimi.
Udivuje mě to, fascinuje, jak lidé okolo pozorují změny mnohem intenzivněji než člověk sám.
Jak jen něčeho dosáhneme, a to i tak měřitelného, jako je povýšení, přijetí na školu, složení zkoušky, zhubnutí, tak mysl okamžitě tento daný úspěch považuje za hotový a jde se dál.

To bych ještě pochopila, ale my zapomeneme, jak významný a důležitý krok to byl, jak moc jsme to chtěli a kolik úsilí nás to stálo.
Jako bychom znovu začínali od nuly.
A teď si vezměte, že se nám to děje u věcí měřitelných.
U posunů a změn v osobnostní rovině je to ještě obtížnější. 
Ve výcviku od D. Golemana (známý propagátor emoční inteligence) a stejně tak v knize Atomové návyky bylo uvedeno, že to, co člověka nejvíc motivuje, je vidět výsledky.

Past! Mysl se rychle přesune k tomu, co není, k dalšímu cíli, k tomu, co mi nejde, ale motivuje vidět posun a výsledky.
Proto jsou, zdá se, tak populární všechny ty hodinky, které měří vaše výkony, aplikace, jež zaznamenávají váš posun, odškrtávací seznamy, kolečka, která se plní atd. Jsou to vizuální podpory našeho úsilí, posunu a výsledků.
Mám to štěstí, že vidím lidi dělat změny, o kterých si mysleli, že jich nejsou schopni.
Společně to oslavíme a… za měsíc jako by to nebylo.
Mysl se vrátí do starých kolejí, jen se nastaví nový cíl.
Bez laskavosti k sobě, bez pocitu, že jsem udělal dost, že jsem ok.

To všechno snad ze strachu, abychom neusnuli na vavřínech nebo že „samochvála smrdí“.
Pro to, abychom se snad nezastavili úplně, si pocit zadostiučinění nedovolíme vůbec.
Jako vylít dítě i s vaničkou.

Proto vám chci říct, že jste mnohem lepší, než si myslíte.
Není třeba vždy objevovat Ameriku, někdy stačí se vrátit k tomu, co už víte.

Pojďte se teď se mnou na minutku zastavit a zamyslet se.
Co se vám v životě stalo a co jste se na tom naučili?
NEBO
Co dnes už (většinou) neděláte?
Co se vám povedlo opustit?

Když budete mít pocit, že vám „to“ snad nikdy nepůjde, vzpomeňte si, že už jste ledacos zvládli.
A „tohle“ není o tom, že vám to NIKDY nepůjde, jen vám to JEŠTĚ nejde.

A pokud budete mít pocit, že „to“ vůbec nejde, zeptejte se svého okolí.
Někdo, koho máte rádi a komu věříte, jak vás a „to“ vidí.

A ještě drobnost na závěr.
Pokud se k tomuto kroku odhodláte a zeptáte se druhého člověka, tak mu ty dobré věci, co o vás bude říkat, nevymlouvejte.
Pamatujte.
Mysl je skvělý nástroj, ale je trochu jako velký, rychlý a silný pes.
Když ji nehlídáte a nedržíte pevně na vodítku, má tendenci vymýšlet blbosti.
 
 
 
 
 
 
 
Autor:Michaela Velechovská
Médium:Facebook
Rok:2023
Další články